Jdi na obsah Jdi na menu
 

Je to docela jednoduché: setkám se s člověkem, který je mi nesympatický. Místo toho, abych se zatvářila blbě, usměju se a pozdravím. Přeneseno do internetové diskuze - při vhodné příležitosti napíšu něco vstřícného, třeba ocenění příspěvku, poděkování, jiný názor zaobalím co možno nejohleduplněji a nezapomenu připomenout, v čem se shodneme.

Na naprostou většinu lidí to funguje a tak postupně vládne v komunitě mír a přátelské, nebo alespoň korektní  klima.

Má to i další dopad - tím, že člověk jedná slušně, vlídně a přátelsky navenek, postupně začně tyto pocity k druhým lidem opravdu mít.

Přesto existuje pár nepochopitelných jedinců, na které tato metoda neplatí.

Začnete s nimi mluvit slušně a projevíte jim uznání, jsou třeba chvíli v klidu, ale najednou zničehonic se jejich zloba provalí navenek.

Přemýšlím o tom, proč někdo v sobě uchovává a pěstuje nenávist a nemůže, nebo nechce se jí zbavit. Pochopila bych to, kdybych někomu provedla něco opravdu strašného, někoho zabila, podpálila dům, otrávila psa. Ale takové věci nemám běžně ve zvyku.

Ve svém pojednání o válkách v diskuzi na BC jsem napsala, že takovým opravdu závadným lidem se nesmí  ustupovat, nesmí se jim dávat najevo respekt a úcta, když si to nezaslouží.

Přesto... budu to stejně dál zkoušet začínat znovu a líp. S každým.

Nebo jsem blbá :-)?

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář