Jdi na obsah Jdi na menu
 

Modrovous

3. 12. 2008

V dalekých horách v starobylém hradě žil kdysi muž, který měl oko na ženy, muž známý pod jménem Modrovous.

Na začátku příběhu stojí hrozivá bytost, dravec. Všichni tvorové by měli vědět, že dravci existují. Bez tohoto vědomí nemůže bytost bezpečně žít, aniž by byla roztrhána. Rozumět dravci znamená stát se dospělou, nezranitelnou pro svou naivitu, nezkušenost nebo hloupost.

Říkalo se, že nadbíhal třem sestrám najednou. Bály se však jeho vousů  s podivným namodralým zbarvením a proto se při jeho příchodu schovávaly. Snažil se je okouzlit, přijel v bohatém kočáře, pozval je na projížďku do lesa, bohatě je pohostil a zahrnul dárky, pamlsky, okouzlujícím vyprávěním. Sestry přemýšlely: Možná přece jen není ten Modrovous tak špatný. Dvě starší sestry však přece jen byly opatrné a nechtěly Modrovouse víckrát vidět. Nejmladší sestra si však řekla, že tak okouzlující muž nemůže být zlý.

Jako bystrý stopař Modrovous vycítil, že se o něj nejmladší dcera zajímá, to znamená, že je ochotná stát se jeho obětí. Mladá naivní stvoření, která věří, že svět je dobrý, pokud se ví, jak na něj, jsou předurčena stát se kořistí dravce.

Být naivní znamená, že emocionální porozumění skrytému je velmi slabé. Jsme zranitelní viděním pouze věcí světských. Dá se říci, že naivní žena si neustále vybírá špatné partnery.

A tak když ji Modrovous požádal o ruku, přijala. Vzali se a odjeli do jeho hradu.

Souhlas provdat se za monstrum je dán už v dětství. Malé dívky jsou učeny nevidět a místo toho vytvářet všemožné líbivé grimasy. Toto učení potlačuje ženskou intuici, dívky jsou učeny vzdát se dravci. Představte si vlčici, jak učí své mládě být hodné tváří v tvář rozzuřené fretce nebo lstivému chřestýši...

Jednoho dne k ní přišel a pravil: "Musím na čas odjet. Můžeš pořádat hostiny, bavit se, můžeš si dělat cokoliv si budeš přát. Tady máš klíče. Smíš odemknout kterékoliv dveře tohoto hradu, ale do této jediné komnaty ve sklepě, od které je tento malý klíček, nesmíš vsoupit."

Malý klíček umožňuje přístup k tajemství, které všechny ženy znají, nebo neznají. Klíč představuje povolení znát ta nejhlubší, nejtemnější tajemství, v tomto případě něco, co ženu ponižuje a ničí. Modrovous jí říká, aby si dělala, co bude chtít, ve skutečnosti však volná není, není jí dopřáno dospět k poznání nebezpečného zla. Zakázat ženě použití klíče k tajemství, k vědomí, okrádá ženu o přirozený instinkt zvědavosti, který vede k objevení toho, co za viditelným.

Žena mu to slíbila  a on odjel. Prošla celý zámek, bavila se vším bohatstvím a nádherou. Až přišla do sklepa k zamčeným malým dvířkům. Dlouho váhala, ale pak si řekla, že přece nikdo nepozná, když do komnaty jen nahlédne. Vložila klíček do zámku a otevřela dveře. Postoupila do místnosti a vykřikla hrůzou. Místnost byla plná krve, všude byly poházené kosti mrtvol a v rozích byly vyrovnané lebky.

Přestože má žena snahu uposllechnout příkazů dravce, může tak činit poze po určitý čas. Nakonec vloží klíč, otázku, do dveří a nachází ten šokující masakr. Prohlednutí pravdy je bolestivé a zraňující.

Rychle zabouchla dveře, vytrhla klíček ze dveří a lapala po dechu. Pak pohlédla na klíček a viděla, že je potřísněn krví. Vyděšena snažila se krev setřít, ale marně. Drhla klíček a myla, ale krev se jí smýt nepodařilo.  Schovala ho tedy do skříně.

Někdy se tato příhoda vykládá jako potrestání ženské zvědavosti, která je považovaná za něco negativního, kdežto u mužů se stejná vlastnost nazývá zvídavost. Ženy do všeho strkají nos, muži pátrají...

Její manžel se vrátil hned příštího rána. Ptal se jí, jak se měla a pak ji požádal, aby mu vrátila klíče. Hned viděl, že jedn chybí. "Kde je ten malý klíček?" "Nevím, ztratila jsem ho". Prudce otevřel dveře její skříně a viděl zakrvácený klíček. "Nyní nadešel tvůj čas, má paní", křičel a vláčel ji chodbou do sklepa až k tomu strašnému pokoji. Žena plakala a prosila: "Prosím, dovol mi, abych se připravila na smrt. Dej mi alespoň čtvrt hodinky, ať se mohu smířit s Bohem."

Žena přestává být naivní a stává se lstivou. Prosí o čas, aby se připravila na smrt, ve skutečnosti sbírá síly a hledá pomoc. Mění se ze submisivní bytosti v ostražitou.  V kritické době se žena nesmí chvět, nesmí se ponížit.

"Dobře", zavrčel, "dávám ti ale jen čtvrt hodiny, ne více, tak se připrav."  Žena utíkala do své komnaty, ale místo aby se modlila, volala na pomoc své bratry, kteří byli na lovu v okolních lesích.

Bratři představují sílu v ženě, psychickou sílu, která vede k jednání.

Modrovous na ni volal, aby sešla dolů, a pak si pro ni šel sám. Ve stejný okamžik, kdy vstoupil do její komnaty, objevili se její bratři, kteří na koních pádili chodbou do její komnaty. Modrovouse zahnali na hradby, přemohli a zabili, ponechávajíce jeho tělo mrchožroutům.

Závěr: Pro ženu je životně nutné naslouchat svým intuicím, klást otázky, být zvídavá, skutečně vidět a slyšet a potom jednat na základě toho, o čem ví, že je pravdivé. Nalezením svých sil se nestaneme pouhou obětí okolností.   

 

 KOMENTÁŘE ZDE

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Equilibrium

(Lord_Kalen, 17. 4. 2009 20:15)

...

Zuziku,

(Jessie, 30. 1. 2009 12:48)

to je o kdekom, i o mně...
Díky, že ses ozvala, ale žádné starosti si o tebe nikdo nedělal :-)), neboť výzvědná telepatická služba hlásila, že se máš krááásně :-).
Tady se to stejně rozpadlo a zakonzervovalo, takže sem nic nepíšu ani já. Jen tu a tam, když mám neodolatelnou potřebu obohatit svět o své myšlenky, tak to napíšu na blog. Ale stále víc si opakuju to tvé: je lepší dívat se někomu do očí, než čučet do monitoru :-).
(Párkrát jsem ti psala, ale asi máš už jiný e-mail...)

To je o mně

(Zuzik, 29. 1. 2009 23:32)

Nikdy nepochopím dravce. S postupným přibýváím věku jsem se naučila jim odporovat, otevřela jsem tu komnatu a prohlédnutí bylo opravdu bolestivé, seč pravdivé, prohlédla jsem, neponižuji se, jsem velmi ostražitá, ne však mstivá, to nemám v povaze, naučila jsem se naslouchat intuicím a nalezla jsem v sobě sílu o níž jsem ani nevěděla :-) ahoj, všem, dlouho jsem se neozvala....jsem v pořádku, jsem free, šťastná a stále stejně skepticky optimistická k psyhologickým rozborům ;-)

OT...

(Jessie, 7. 12. 2008 17:31)

... je tady na rozdíl od jiných webů nejen povolené, ale dokonce vítané, Hamilbare :-)).

"Jestli to nebude tím, že jste žena." - taky jsem četla, že filozofové nerozumějí ženám. Třeba Nietzsche je vyloženě nenáviděl .-).



Snad už naposled OT

(Hamilbar, 6. 12. 2008 13:23)

Samozřejmě pozdravujte také pejska. (Toho mám jenom jednoho)

Ještě jednou OT

(Hamilbar, 6. 12. 2008 13:16)

Ke smiřování.
Jestli to nebude tím, že jste žena.

Ke Cromwellovi.
ON se tak rozhodl (čin), a nepochybně měl za to, že je to nutné a dobré. Mimochodem, on se domníval, že je vykonavatelem Boží vůle a v noci se budil hrůzou zda tuto tíhu dokáže unést. Zda se dokáže rozhodovat "správně".

Pozdravujte kočičky. (Já mám čtyři.)

Hamilbare,

(Jessie, 5. 12. 2008 22:00)

s tím se člověk těžko smiřuje :-). Třeba že autorita v psychologii E.Berne měl sám v tomto smyslu potíže, nebo někdo, s jehož mnoha názory se člověk ztotožňuje, by jaksi neměl být "dobrý" člověk. Fakt těžké...
Cromwell krále popravil, nikdy se nedozvíme, jestli to bylo nutné, nebo k něčemu dobré.
Ten váš citát o výstupu na horu si snad dám jako motto :-).
Děkuji za Vaše slova i tady, moc.

Zcela OT

(Hamilbar, 5. 12. 2008 19:57)

Protože nemám rád úplně zbytečné diskuse, píšu to sem.
Dílo a tvůrce spolu souvisí jen do určité míry. Tedy dílo může být geniální a tvůrce může být naprosté hovado. Nebo obráceně. Nebobo cokoliv mezi tím. Proč se kvůli tomu rozčilovat.

Nejste v tom sama jak ukazuje následující citát Cromwella (cituji volně zpaměti):
"Pro Boha živého, Sire proč si nezkusíte připustit, že byste se mohl mýlit."

Přeji všechno dobré.

Aby nedošlo k nedorozumění...

(Jessie, 4. 12. 2008 14:23)

...tak není to autobiografické :-). Fakt to není ani o ..., no však víte... Mimochodem, kdopak mi to říkal, že se samotným velkým ... se mi nikdy nepodaří se chytnout :-))? Tak jaký je další úkol :-)?